Vojta Štěpánek-houslista

Vítejte u mě na webu!

Jmenuji se Vojta Štěpánek a na těchto stránkách vám chci přiblížit svůj hudební svět, ve kterém hrají hlavní roli housle.  
Na tomto webu si můžete prohlédnout fotogalerii, poslechnout nahrávky na mém YouTube kanálu nebo si pročíst ohlasy a úryvky z tisku, které mapují mé dosavadní hraní. Pokud vás zajímá, kde mě můžete slyšet naživo, v horní liště najdete aktuální pozvánky a také sekci věnovanou zajímavostem z houslového světa.

Budu rád, když se u mě na chvíli zastavíte a zaposloucháte. Pokud byste mi chtěli zanechat vzkaz nebo se na cokoli zeptat, využijte prosím kontaktní formulář na konci stránky.

Pár slov o mně

Hra na housle je pro mě životním stylem, nejen koníčkem. Hudba mě motivuje ve všech aspektech života. 
Hraji od dětství a za sebou mám řadu sólových vystoupení. Od různých slavnostních ceremoniálů přes koncerty v kaplích a kostelech po hraní na veřejných slavnostech nebo třeba 
i v kavárně, vinárně nebo v domově seniorů. Odehráno mám také mnoho svatebních obřadů. Zkrátka, zvuk houslí se hodí kamkoliv! Moc dobře si uvědomuji, že mé hraní není dokonalé. Zato je ale od srdce a pro radost. 🎻

Moje krédo zní:

Pokud hudba přináší radost a dává lidem aspoň na chviličku zapomenout na všední starosti, je to ta nejlepší odměna!

Co mám za sebou


Vystoupení na vernisáži

Hraní na vernisážích si moc užívám - je to spojení dvou uměleckých světů: obrazového a hudebního! 

Hraní na venkovské slavnosti

Grilované maso, dobré pivo, všude smích a zábava. Co víc si přát? 

Vystoupení v domově pro seniory

Hraní čistě jen pro radost pro vděčné publikum - tomu se nic nevyrovná. 

Vystoupení na slavnostní akci

Například u příležitosti předávání diplomů studentům Univerzity třetího věku. 

Vystoupení na firemní akci

Ano, pozvali si mě i na firemní večírek. Zajímavá zkušenost! 

Hraní při svatebním obřadu

Zámky, hrady, kaple, lesní palouk - to vše jsou místa, kde si dva lidé řekli "ano" a já byl u toho 
i se svými houslemi. Hraní na svatbách pro mě bylo vždy srdeční záležitostí, ale v tuto chvíli jsem se již rozhodl jít jinou cestou a soustředím se na jiné hudební projekty. A pokud vás zajímá proč, více se dozvíte v článku "Proč (ne)hraju na svatbách".

Hraní v kostele

Hraní na posvátných místech jako jsou kostely a kaple, to je prostě něco úžasného! Skvělá akustika a tak trochu tajemná atmosféra spolu s tóny houslí vytváří jedinečný zážitek. 

Hraní se skupinou "Dobráček"

S touhle partou skvělých lidí z Dobrušky se scházíme jednou za 14 dní v místní hospůdce, kde nás laskavě nechávají cvičit - zaznívají tradiční české písničky a to i sprostonárodní :) 


Nahrávky
"z obýváku" 

Moje hraní si můžete poslechnout na YouTube. Nepravidelně tam vkládám hudební videjka, nahraná pomocí obyčejného mobilu. Tomu odpovídá i kvalita. Aktuálně počet odběratelů čítá kolem 300 osob, za což moc děkuji! 
Přidáte se? 

Ohlasy 
(ze soukromých zpráv)


Úryvky z tisku


Ukázka pozvánek na vystoupení


Kontakt

Pošlete mi vzkaz, nebo se na něco zeptejte:

 e-mail: stepvo@seznam.cz 

nebo použijte formulář níže: 

Vojta Štěpánek
tel: +420 739 476 017
IČO: 23726369

Houslista v metru: Zastavili byste se?

Představte si obyčejné ráno ve všední den. Pospícháte do práce, v hlavě máte seznam úkolů, v ruce kávu z automatu a ve stanici metra hraje někdo na housle. Pustili byste ho z hlavy hned, nebo byste zpomalili? A co kdyby to byl jeden z nejlepších houslistů světa?

Přesně tohle si v roce 2007 vyzkoušeli novináři z amerického deníku The Washington Post. 🎻

Pátek ráno, stanice L'Enfant Plaza

V lednu 2007 se do washingtonského metra postavil mladík v džínách, tričku s dlouhým rukávem a baseballové čepici. Otevřel pouzdro, pro začátek do něj hodil pár drobných, aby to vypadalo uvěřitelně, a začal hrát.

Pod čepicí se skrýval Joshua Bell, houslista světového jména. Jen pár dní předtím vyprodal bostonskou Symphony Hall, kde se za dobrá místa platilo přes sto dolarů.

A na co hrál? Na Stradivárky. Ne na ledajaké, ale na nástroj z roku 1713, jehož hodnota se uvádí kolem 3,5 milionu dolarů. Vedle něj stálo pouzdro s pár drobnými a jediným "publikem"  byli lidé, kteří se hnali na eskalátory.


Co zahrál 

Žádné lidové odrhovačky. Bell sáhl po tom nejtěžším a nejhlubším, co v houslovém světě existuje: Bachovu Chaconnu, o které se mezi houslisty říká, že je skladbou, v níž je schované úplně všechno. Dále zazněla třeba Schubertova Ave Maria. Celé to trvalo asi 45 minut.

Výsledek?

Kolem prošly tisíce lidí. Zastavilo se jich jen pár a víc než minutu poslouchalo ještě méně. Peníze dalo jen několik desítek lidí a celý výdělek geniálního houslisty se vešel pod dvacet dolarů plus pár drobných. Jedna žena ho poznala, protože ho předtím slyšela na koncertě.

Nejhezčí, a zároveň nejsmutnější část příběhu? Nejvíc se zastavovaly děti. Skoro každé z nich se chtělo zastavit 
a poslouchat. Rodiče je ale táhli dál, protože se přece spěchá.

Co z toho plyne

Experiment měl původně zodpovědět otázku, jestli krásu poznáme, i když ji nikdo neohlásí, nevstoupíme do sálu 
a nezaplatíme vstupenku. Odpověď je trochu nepříjemná: kontext hraje obrovskou roli. Ve slavné koncertní síni by Bell sklidil bouřlivý potlesk. V metru jen pár pohledů.

Dá se to číst i jinak. Lidé možná nebyli hluší k hudbě, ale zkrátka nebyl čas. Ráno před prací málokdo vnímá cokoli, co není na seznamu úkolů.

Můj pohled

Podle mě je nefér čekat od lidí v metru, že ocení jakkoliv krásně zahranou skladbu. Do metra se zkrátka nechodí poslouchat koncert, lidé spěchají a hudba je jen kulisa. 
Jako houslista vím, jak těžké je hrát tam, kde na vás nikdo nečeká. Ne každý přišel kvůli hudbě, a přesto ji slyší. 
Ale někdy stačí, aby se zastavil jediný člověk. V tu chvíli se všechno změní: ruch kolem zmizí a hudba zní už jen pro něj.

Takže až půjdete příště kolem někoho, kdo hraje na ulici, v podchodu nebo na rohu náměstí, zkuste zpomalit. 
Možná budete právě ten jediný.




Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!